Velké vody Iguazu, Misiones 2 - Argentina #14

Artículo en castellano está abajo del texto y de los fotos.

Je šílené, jak rychle to utíká, ale už jsem doma z Argentiny přes měsíc. Musím se tak zřejmě pustit do řešení ne moc zábavných, ale přesto nutných věcí, jako například dozkoušení ve škole. A tak si říkám, že bych před nepříjemnými povinnostmi mohla přeci jenom ještě na chvíli utéct a vrátit se na sever Argentiny, do pralesa a mezi hučící vodopády. O naší cestě do argentinské provincie Misiones jsem napsala první díl už minule, kdy jsem také začala psát můj blog i ve španělštině, takže si ho můžete přečíst tady.

V posledním článku jsme se rozloučili po naší návštěvě misionářských ruin na jihu provincie a nyní nás čeká hlavní turistické lákadlo Misiones, vodopády Iguazu. Návštěvu vodopádů jsme si rozdělili na dva dny, prvního dne jsme zamířili na argentinskou stranu, toho následujícího jsme se chystali do Brazílie, odkud je na vodopády kompletnější výhled. Teď už se ale můžeme jít podívat na argentinskou stranu...

Iguazú

Jak město Puerto Iguazú, tak všechny hotely (kromě pověstného Sheratonu) se nachází mimo národní park Iguazú, a tak cesta do jeho centra, k vodopádům, nějakou tu chvíli trvá. Komu by se to ale nelíbilo, projíždět se, sice ne zrovna úplně divokým, pralesem a dívat se z okénka autobusu na všechny ty propletené rostliny a papoušky ve větvích. Poté, co jsme si zakoupili vstupenku, už jsme zamířili přímo na samotné vodopády. Na argentinské straně se nacházejí tři turistické okruhy, Horní okruh, Spodní okruh a Ďáblův chřtán. My jsme se jako první vydali právě do útrob pekel, avšak ještě předtím nás čekala cesta přes mohutný tok řeky Iguazú, protkaný nejrůznějšími zalesněnými ostrůvky, které spojují jakési můstky. Na konci cesty jsme se pak objevili přímo nad neskutečnou, hučící masou vody, která vás v momentě promočí naprosto na kost, a když se člověk nakloní přes zábradlí, není těžké uvěřit, že tam dole je možná opravdu brána do Hádovy říše.

Ďáblův chřtán

Nádherná podívaná je bohužel obklopená davem turistů, takže jsme se tam nemohli zdržet moc dlouho. Potom už jsme malým vláčkem zamířili ke dvěma okruhům. Během horního okruhu jsme vodopády viděli v celé jejich kráse, zatímco v tom spodním jsme zažili jejich sílu a moc. Kdo se nechce namočit, ten by se asi do spodního okruhu ani neměl pouštět. A obzvlášť by neměl vyrážet na výlet lodí až přímo k vodopádům. Že je něco špatně, začnete tušit ve chvíli, kdy vám dají obrovské nepromokavé pytle na vaše osobní věci a boty. První se nadšeně díváte na spadající kaskády, ke kterým se blížíte, ale již brzy si uvědomíte, že nevidíte vůbec nic. Voda vám spadá na hlavu, máte pocit, že kontrola nad lodí byla ztracena a vás pohltí peklo. Ale potom se vynoříte a uvědomíte si, co jste vlastně zažili. Doopravdy jste byli pod tím obrovským vodopádem, co se tyčí nad vámi. A ten pocit je báječný.

Loďky nás zavezly až pod samotný vodopád

Vždycky, když jsem o Iguazu dříve četla (pokud se tedy nejednalo o argentinské médium), vycházela brazilská strana vodopádů z hodnocení nějak lépe. Proto jsem byla nesmírně překvapená, když jsem další den, po návštěvě brazilské strany vodopádů, stále ještě mohla říct, že mě argentinská strana okouzlila tak nějak více. Právě v Argentině jsem měla vodopády doslova na dosah ruky a kromě mas vody tam cesty vedly také trochou pralesem a celkově mi připadala divočejší než ta brazilská. Na druhou stranu ale zase v Brazílii měli vážně výborné a levné jídlo (ano, papájovou zmrzlinou je opravdu snadné mě uplatit). A má jednodenní návštěva v zemi karnevalu, salsy a Amazonie byla sice fajn, ale nakonec si člověk uvědomí, že steak je steak a Argentina je Argentina.

V Brazílii

Jakmile člověka nádherná podívaná omrzí, otevírá se mu neuvěřitelné množství dalších možností, co na severu Misiones podniknout. My jsme si vybrali program Iguazu forest, který nás zavedl hlouběji do džungle, až na hranice s Paraguayí, kde jsme si vyzkoušeli canoping mezi větvemi stromů a slaňování vodopádu. Byla to báječná tečka na konci našeho výletu do úžasné provincie zeleného pralesa, rudé země a tukanů.

Slaňovaný vodopád!

Všudypřítomní nosáli

V okolí vodopádů můžete potkat i divoké opice.

Smutný fakt, že v okolí vodopádů už nosáli rozhodně nejsou divokými zvířaty. Jak říkal náš průvodce, tihle nosáli se živí pivem, brambůrky a sušenkami.

Nedovedu si představit nikoho, koho by toto nechalo chladným.

Castellano

Es loco como rápido corre el tiempo porque hoy estoy de vuelta en República Checa casi un mes. Entonces tengo que solucionar cosas no muy agradables pero obligatorias como por ejemplo pruebas de cinco meses en la escuela. Entonces he tenido idea que he podido escaparme de las obligacionés desagradables para un momento y volver al norte de Argentina, a la selva y entre las cataratas ruidosas. Sobre nuestro viaje a la provincia argentina Misiones ya escribí parte primera también en espaňol que pueden leer acá.

En el artículo último nos despedimos después de nuestra visita de las ruinas misionerras en el sur de la provincia y ahora nos está esperando tentación turística principal de Misiones, las cataratas de Iguazú. Visita de las cataratas dividimos entre dos días, el primer día fuimos a la parte argentina, sgundo día a la parte brasilera de donde son los las vistas más complejas. Pero ahora ya podemos ver la parte argentina...

Iguazú

La ciudad de Puerto Iguazu, igual que todos hoteles (sin famoso Sheraton) están afuera del parque nacional Iguazú, entonces el viaje al centro, a las cataratas, dura un poquito. Pero quién no le gusta cuando puede ir por la selva y por la ventana mirar las plantas trenzadas y los loros entre las ramas. Después de la compra de la entrada, nos fuimos directamente a las cataratas. Habían tres circuitos, Circuito Inferior, Superior y Garganta del diablo. Nosotros como primero fuimos al Garganta del diablo pero antes nos esperó el viaje a través del corriente grande del río Iguazú, entretejida con las islas selváticas cuáles están conectadas con puentes. En el fin del viaje nos aparecemos encima del la masa grande ruidosa que les moja totalmente y no cuando uno está mirando abajo, no es difícil creer que allá abajo hay puerta al imperio del Hades.

Garganta del diablo

Espectáculo maravilloso está por desgracia rodeado con muchos turistos entonces no pudimos detenernos allá mucho tiempo. Después ya fuimos en un trencito pequeňo a través de la selva hasta los dos circuitos. Durante el circuito superior nos veemos las cataratas en toda su belleza, mientras que en el circuito inferior vivimos su fuerza. Quién no quiere mojarse, no debe ir al circuito inferior, y nunca ir a la excursión en el barco. Que algo está mal uno empieza sentir cuando le dan los sacos impermeables para todas nuestras cosas y los zapatos. Por primero vos vés las cascadas muy entusiasto porque están tan cerca y es increíble, pero muy pronto vos registras que no ves nada. Agua te cae a la cabeza, crees que perdieron el control del barco y infierno te va a comer como una merienda. Pero después vos salís de la catarata y te da cuenta que viviste. Algo magnífico.

Barcos que nos llevaron abajo de la catarata

Simpre cuando he leído sobre Iguazu (si no fue texto argentino, por supuesto) la parte brazileňas de las cataratas tenía evaluación mejor. Por eso estaba muy sorprendida cuando otro día, después de la visita de cataratas del otro lado, podía decir que me gustó más la parte argentina. Pero en Argentina tenía las cataratas en el alcance del mano y también habían los circuitos más en la selva. Por otro lado en Brazil tenían en realidad una comida muy buena y barata (si, es re fácil sobornarme con un helado de papaja). Y mi visita en un día en el país de carnaval, salsa y Amazonia era muy linda pero a uno se le da cuante que bife es un bife y Argentina es Argentina, mi país favorito.

En Brazil

Cuando ya uno está cansado de la linda vista de las cataratas tiene un montón de las cosas que puede hacer más. Nosotros elegimos la excursión Iguazu forest cuál nos llevó a la selva más profunda en la frontera argentina con Paraguay y allá hizimos canoping entre las ramas de los árboles y rápel de una catarata. Era un punto increíble en el fin de nuestro viaje a la provincia de la selva verde, tierra roja y los tucanes.

El rápel

Coatí en todos lados

En el alrededor de las cataratas podrían encontrar los monos también.

El facto triste que los coatí cerca de las cataratas ya no son más los animáles salvajes. Cmo dijó nuestro guía: Estos coatí comen solo la cerveza, las papas fritas y las galletas.

Que belleza!!!