Poprvé v džungli, Misiones I - Argentina #13






Artículo en espaňol abajo

Právě před třemi dny jsem se vrátila z Argentiny do Prahy, a tak začíná další část mého života, další dobrodružství. Doufám, že stejně úžasné jako to, co jsem zažila na druhé straně naší planety. To ale není to, o čem chci dnes psát, dnes se chci ještě o tři týdny vrátit, do doby, kdy jsem měla možnost zažít něco naprosto báječného. Díky dvěma skvělým osobám jsem totiž měla příležitost vyrazit až na samotný sever Argentiny, do provincie Misiones, a poznat tak něco docela jiného než naše San Juan. A právě proto jsem se rozhodla, že odteď budu psát své články nejen v češtině, ale také ve španělštině, aby si je mohli přečíst všichni lidé, které jsem v Argentině poznala. Můj jazyk samozřejmě není perfektní, ale na druhou stranu jsem si jistá, že ti, co to budou číst, tomu porozumí.

Obrovské díky za tuto cestu tak patří mé hostitelské mamince a babičce, protože jenom díky nim jsem mohla tuto úžasnou cestu podniknout a nyní mám také příležitost vám o ní vyprávět. Teď už ale k tomu, kde jsme to vlastně byli. Misiones je takový argentinský výběžek sevřený mezi Paraguayí a Brazílií, přirozenou hranici mezi státy tvoří řeky Paraná a Uruguay. Argentina je tak neuvěřitelně rozmanitá země, že v ní potkáte všechno od ledovců až po prales, který právě pokrývá skoro celé Misiones.

My jsme přiletěli do malého, ale velmi turistického, městečka Puerto Iguazú až na úplném severu Misiones, kde je člověk velmi známému národnímu parku Iguazú doslova na dosah ruky. Na nočním letu bylo úžasné to, že z okýnka jsem mohla vidět, jak málo obydlená je tato oblast, jen pár svítících vesniček a zbytek jen černo černá tma džungle. Minibusem jsme se poté dopravili do hotelu, který byl skryt v centru džungle Iraipú, což sice znamenalo krásné výhledy, ale také složitou dopravu do města.

Další den jsme začali výbornou snídaní, která obsahovala misionskou pochoutku chipas, sýrové bochníčky ze speciální mouky, a také čerstvé ovoce, jehož chuť se samozřejmě tomu sanjuanskému a natož českému nemohla rovnat. Posilněni ananasem a banány jsme se rozhodli odložit si největší misionské lákadlo, vodopády Iguazu, až na další den a mezitím vyrazit napříč celou provincií až na jih. Pro mě byla úžasná i samotná cesta autobusem, jelikož kombinace rudé hlíny a zeleného pralesa mě doslova okouzlila a nedovolila mi odtrhnout oči od ubíhající krajiny.
Typická kombinace Misiones - rudá hlína a zelený prales
Po několika desítkách metrech jsme zastavili u místa zvaného Minas de Wanda, kde se těží vzácné kameny. Rychle jsme si prošli důl, viděli, jak se kameny zpracovávají i byli poučeni o jejich energii. Poté jsme pokračovali směle dále na jih, až do míst, kde Misiones téměř sousedí s provincií Corrientes, kde se nachází významné misionářské ruiny San Ignacio del Miní. Už při vstupu jsem byla donucena předložit pas a byla mi prodána jiná vstupenka než zbytku skupiny. Zde mají dokonce připraveno hned několik kategorií cen, od občanů Misiones, přes Argentince, Jihoameričany, až po zbytek světa, který má cenu samozřejmě nejvyšší.
Minas de Wanda
Pán, který zpracovává drahé kameny...

Jako první jsme zamířili do malého muzea, které stručně představovalo historii misií v této oblasti na hranici Argentiny a Praguaye, kde byl život pro misionáře neobyčejně těžký a dožívali se jen velmi nízkého věku. Poté jsme spolu s průvodcem, jež byl napůl indiánem guaraní, kteří v této oblasti žijí, vyrazili přímo mezi samotné ruiny. V místě na člověka úplně dýchla historie a musím říct, že zejména hlavní část ruin a katedrála jsou opravdu ohromující. Průvodce byl navíc úžasný, všechno vysvětlil velmi zajímavě a srozumitelně, navíc nám ještě na konec doporučil trh, kam jsme se zašli podívat. Zatímco rozmanité výrobky nám ihned učarovali, bosé děti proplétající se mezi stánky a prosící o nějaké to peso spíše rozesmutnili. Tohle v San Juan nemáme.

Ruinas de San Ignacio

Mezi nejznámější ikonou ruin, bránou do bývalé katedrály
Moc sympatický průvodce guaraní

Narazili jsme i na nádherné motýly.
Po návštěvě ruin nás ještě čekala náročná cesta domů. Nás ale nerozzlobil ani autobus, který se po cestě rozbil, jelikož už jsme byli natěšení na další den. Chystali jsme se totiž na ty údajně nejnádhernější a nejpůsobivější vodopády na celém světě, na vodopády Iguazú. Jestli takové byly už se dozvíte v dalším článku...

Espaňol

De Argentina a Praga volví hace tres días, entonces empieza la parte nueva de mi vida, la aventura nueva. Espero que sea tan maravillosa como lo que he vivido en otro lado de nuestra planeta. Pero yo no quiero escribir sobre eso hoy, hoy quiero volver tres semanas al tiempo cuando tuve opción vivir algo totalmente magnífico. Gracias a dos personas estupendas tuve oportunidad viajar al northe de Argentina, a la provincia de Misiones, y conocer algo absolutamente diferente que nuestro San Juan. Y por eso decidí que desde ahora voy a escribir mis artículos acá no solo en checo, pero también en espaňol porque quiero que toda la gente que conocí en Argentina pueda leerlos. Mi lengua por supuesto no es perfecta pero por otro lado estoy segura que los que van a leer eso, entenderán.

Un gracias enorme tengo que mandar a mi mamá y abuela postizas porque solo por ellas puse hacer este viaje hermoso y ahora tengo oportunidad a contarles sobre mi experiencia. Pero ahora ya hablamos sobre el lugar donde fuimos. Misiones es un saliente argentino apretado ente Paraguay y Brasil, la frontera natural entre países está formada por ríos Paraná y Uruguay. Argentina es un país muy variado, uno puedo encontrar desde los glaciares hasta la selva que cubre casí todas Misiones.

Nosotros vinimos a un ciudad chiquito pero muy turístico en el norte total de Misiones donde unos está tan cerca del parque nacional Iguazú que lo puede tocar. En el vuelo nocturno fue buenísimo que de ventana pusé ver que esta área es muy poco urbanizada, solo pocitos luzecitos de algunos pueblos y el resto solo la selva re oscura. Después con minibus fuimos al hotel que fue encubierto en el centro de la selva Iraipú que mencionaba vistas muy lindas pero también transporte complicado al ciudad.

Día siguiente empezamos con el desayuno muy rico que incluyó comida misionera chipas, pancitos del queso de la harina especial, y también unas frutas frescas, sus sabores por supuesto no se pusieron igualar a los sanjuaninos o checos. Fortalecidos con el ananá y las bananas decidimos alejar la excursión más popular de Misiones para otro día y fuimos a través de toda la provincia hasta el sur. Para mí fue increíble y magnífico sólo el viaje porque la combinación de la tierra roja y selva verde es totalmente mágica y no me dejó ver otras cosas.

La combinación típica de Misiones - la tierra roja y la selva verde
Después de algunas decenas de kilómetros paramos en el lugar llamado Minas de Wanda dónde se explotan las piedras preciosas. Rápidamente visitamos la mina, veemos como se trabaja con las piedras y fuimos enseňados sobre la energía de las piedras. Luego seguimos al sur, hasta el lugar que está casi en la frontera de Misiones con otra provincia Corrientes, donde se encuentran ruinas misioneras más importantes San Ignacio de Miní. En la entrada ya tuve que presentar mi pasaporte y tuve otra entrada que el resto del grupo. Acá tienen distintos precios para Misioneros, Argentinos, Latinoamericanos y para el resto del mundo.

Minas de Wanda

Seňor quién trabaja con las piedras preciosas
Por primero entramos a un museo chiquito que nos presentó historia de los misiones en esta área en la frontera de Argentina y Paraguay donde la vida de los misioneros fue extremamente difícil y murieron muy jóvenes. Después, con el guía que fue de la mitad indiano guaraní, fuimos a las ruinas propias. En el lugar la historia había viva y tengo que decir que especialmente la parte principal de las ruinas y la catedral son muy impresionantes. Adémas guía fue muy asombroso, todo explicó muy interesante y comprensible, también nos recomendó mercado local. Mientras nos encantamos las artesanías exóticas también fuimos tristes de los niňos pobres quiénes gritaron: "Pesito, no tenés pesito?" Esto no hay en San Juan.

Ruinas de San Ignacio

Nosotros en la puerta a catedral de las misiones

Hemos visto también las mariposas muy lindas.

Guía muy agradable
Después de la visita de las ruinas no esperó el viaje muy difícil. Pero no nos enfadó ni el autobús roto porque ya fuimos entusiastos del día siguiente. Tuvimos el plan de ir a las cataratas más maravillosas y lindas del mundo, a las Cataratas Iguazú. Si nos gustó, pueden leer en el artículo próximo.

Komentáře