Konečně jsem tu s dalším dílem naší cesty po Švýcarsku a pomalu se tak blížíme do konce, jelikož ve Švýcarsku jsme strávili jen necelý týden. Další den našeho putování byl zasvěcen východnímu pobřeží Ženevského jezera, které si většina lidí spojí s nejznámějším švýcarským městem, Ženevou, ale to leží přesně na jeho druhém konci, než kterým jsme navštívili my.
 |
| Ženevské jezero |
Když člověk sjíždí ze švýcarských Alp do údolí Ženevského jezera, hned je mu jasné, že se ocitl v úplně jiném světě. Scenérie sněhem pokrytých vrcholků jsou nahrazeny výhledy na nekonečné jezero, které je napasováno mezi alpské svahy. Na chviličku se člověk sám sebe zeptá: Kde to jsem? Snad na Azurovém pobřeží ve Francii nebo možná v severním Španělsku. Malebné horské vísky a rozsáhlé zelené louky mizí, místo nich se objevují šarmantní městečka s promenádami a vinice rozeseté po okolních svazích. Tohle je svět, který jako by zdánlivě do Švýcarska vůbec nepatří, smrky jsou nahrazeny palmami, azurová voda připomíná moře a před námi se rozprostírá subtropický ráj . . .
Ve Švýcarsku se, stejně jako na některých místech ve Skandinávii, vytvořily klimatické bubliny v údolích, takže se náhle ocitáme na místě, kde se skvěle daří jak vinné révě, tak olivám. Jako první jsme zamířili do menšího města na pobřeží Ženevského jezera, do Montreaux. Právě toto městečko se pro mě paradoxně stalo příkladem historického, ale zároveň moderního přímořského městečka. Promenáda byla rozsáhlá, sem tam i nějaká pláž, roztomilé kavárničky a taverny s výhledem na třpytící se jezero. Klidně přiznám, že více než co jsme v tomto městečku viděli, na mě zapůsobila jeho celková atmosféra a ta mi také utkvěla v paměti.
Nedaleko Montreaux se nachází také rozsáhlý hrad Chillon, postavený na výběžku pevniny do jezera, majestátně se tyčící nad okolní vodní hladinou. Na to jak je tento hrad starý, mě opravdu zaujalo, jak neuvěřitelně je zachovalý. Navíc, si zde hrad můžete prohlédnout úplně jinak, než jak se to dělá běžně u nás. Žádný průvodce se svazkem klíčů za opaskem, právě naopak. Dostali jsme mapu s popisy míst a pak už člověk může jít, kam si jen bude přát. Je možné nakouknout do každé místnůstky, prozkoumat každé zákoutí a to bez neustálého hlídače za zády.
 | |
| Hrad Chillon |
Jelikož bylo opět velmi slunečno a teploty se vyšplhaly na 30 stupňů, trošku jsme záviděli místní mládeži, jejímž programem bylo povalování se u jezera, ale za další objevování této kouzelné země bychom to nevyměnili. Z hradu Chillon jsme tak vyjeli směrem Lausanne. Toto město jsme bohužel neměli příležitost poznat, jeli jsme přímo do nedalekého olympijského muzea, což není zrovna něco na co bych si potrpěla, ale i tak jsem si to užila. Například zahrady a to, jak bylo Olympijské muzeum vybudováno, se mi opravdu líbilo.
 |
| Alpská vesnička, nedaleko továrny na čokoládu |
V polovině naší cesty po Švýcarsku jsme si tedy udělali krátký výlet do subtropů a poznali jak část švýcarské historie, tak gastronomii. Ale toho večera už nám bušila srdce pro den nacházející, kdy jsme měli navštívit městečko Grindelwald, vyjet lanovkou na Jungfrau a podívat se do údolí, ve kterém nechal sir Arthur Conan Doyle zemřít svého nejslavnějšího literárního hrdinu, Sherlocka Holmese, v útrobách vodopádu. Ale o tom už příště . . .
< Bern, kravské zvonce a ledovcové jezero - Švýcarsko # 2
SKvělý článek a hezké fotky!
OdpovědětVymazatwww.jdeocestu.blogspot.cz
Do Švýcarska bych se chtěla jednou podívat, vypadá to tam nádherně! :)
OdpovědětVymazat