Památky a tango, Buenos Aires 2

Ahoj,

v posledním článku (odkaz zde) jsme společně vyrazili do Buenos Aires. Tehdy jsem psala hlavně o atmosféře celého města, zatímco dneska se zaměřím na to, co jsme navštívili a zažili.

Druhý den našeho pobytu byl věnován návštěvě těch nejznámějších míst v Buenos Aires, takže jsme logicky museli zamířit na jeden slavný hřbitov. Kousek od samotného centra Buenos Aires, se nachází veleslavná La Recoleta, něco jako náš Slavínský hřbitov na Vyšehradě. Odpočívá tam slavná Evita, druhá manželka jednoho z nejznámějších argentinských prezidentů, Juana Peróna, k níž vzhlíží mnozí obyvatelé této země, zejména mnohé ženy. Pro mé spolužačky byla návštěva jejího hrobu poměrně významnou událostí. Já jsem se na hrobku podívala a poté raději zabloudila do zapadlejších uliček hřbitova, jelikož je opravdu nádherný. Jsou tam pohřbeni ti nejvýznamnější obyvatelé Buenos Aires i celé Argentiny, kteří si nechali vyrobit mnohdy opravdu velkolepé hrobky...

Recoleta

Z Recolety jsme vyrazili na prohlídku Casa Rosada, Růžového domu, místa, kde pracuje prezident, ale pozor, jak jsem se na prohlídce dozvěděla, nebydlí tam. Každopádně je to vážně hezké místo i na práci. Smutnou realitou je, že celé náměstí před Casa Rosada je obklopené mantinely proti demonstrantům a policejními auty s plně vyzbrojenou posádkou, kteří neustále hlídkují v okolí, i když se nic neděje. Přeci jenom se jedná o zemi se spoustou nespokojených, chudých lidí bez práce a ti často stávkují. Jedno z naléhavých doporučení, které byly uvedeny v příručce AFS Argentina, kterou všichni budoucí výměnní studenti dostali, bylo, že ve chvíli, kdy narazíte na demonstraci, měli byste místo hodně rychle opustit. Argentinské protesty totiž mohou být dost drsná věc. I já už jsem zažila demonstraci v San Juan. A můžu říct jenom jedno, rozhodně mi z toho naskočila husí kůže a to jsou protesty v San Juan vážně mírnou verzí toho, co probíhá jinde, ve skutečnosti se nikomu nic nestane, ale trochu strach to člověku nažene...

Casa Rosada

Po Casa Rosada následovala návštěva divadla Colón, které je vážně nádherné. Colón je něco ohromujícího, nejen výzdobou a celou konstrukcí, ale také svojí kapacitou, pojme až 2 a půl tisíce diváků. Je proslavené hlavně svou akustikou, která je vynikající, takže se tu často hrají opery a balet. Divadlo Colón bylo vážně pěkné, ale je čas se přesunout dále. Odjeli jsme z centra a vydali se navštívit dvě ze čtvrtí Buenos Aires, jako první Puerto Madero, čtvrť bohatých s přístavem a komerčními budovami a poté La Bocu, velmi známé místo, které se proslavilo stadionem argentinského fotbalového týmu Boca Juniors a chudými barevnými domečky. Co říct k La Boca? Rozhodně že to, co vidíte na fotkách, jsou jediné barevné domy v La Boce. Není to tak, že by La Boca byla barevná čtvrť. Ve skutečnosti je to nesmírně znečištěné a ošklivé místo, plné doopravdy chudých lidí, uprostřed kterého se skrývají dva bloky barevných domků, plné turistických obchůdků, restaurací a tanečníků tanga. Ale svoje kouzlo to má, nebudu tvrdit že ne, ale na druhou stranu na tom zase není nic až tak ohromujícího. Navíc, jako na všech turistických místech, se snaží z turistů vyždímat co nejvíce peněz. Mé kamarádky takto zaplatily sto pesos (asi sto padesát korun) pouličnímu tanečníkovi tanga za to, že se se mnou vyfotí v typických tango pózách. Asi si mysleli, že si to doma vystavím na stěnu, ale ve skutečnosti se vždycky musím smát, když tu fotku vidím. Uvidíme, jestli jí jednou budu ukazovat vnoučatům...

Hotová tanečnice tanga. :)

Na konec krásného dne jsme vyrazili na večeři do jednoho z klubů tanga, kde je zároveň tango show. A město tanga nám ze sebe rozhodně ukázalo to nejlepší, show byla neskutečná a poté, co jsem viděla celou show, během které tanečníci předvedli skvělé výkony, uvědomila jsem si, že tango se zdá lehčí než doopravdy je. Poté, co už jsem absolvovala čtyři měsíce kurzů tanga, už vím, že to je doopravdy těžký tanec, pro mě z těch společenských možná i ten nejtěžší...

Další den byl trochu klidnější, vypravili jsme se na plavbu katamaránem po moři a do delty řeky Paraná. Výhledy byly opravdu nádherné, bohužel byla loď uzavřená a nevzešly z toho tak žádné hezké fotky. Kousek od Buenos Aires se navíc v deltě řeky nachází městečko zvané Tigre, něco jako vesničtější Benátky Argentiny, kde stojí domky na kůlech a lidé se přepravují výhradně po řece, které je ale bohužel dost znečištěná. A není jediná. Přímo Buenos Aires protéká jedna z nejznečištěnějších řek světa. A řeknu vám, poté, co jsem jí viděla, mi už bude Vltava v Praze připadat čistá jako horský potůček. V Tigre jsme vystoupili a vyrazili na návštěvu několika míst, která mým spolužákům přišla úplně fascinující. Zaprvé to bylo čínské obchodní centrum, kde hromadně nakupovaly všechny značkové věci, jelikož byly strašně levné. Moc mi nevěřili, když jsem jim vysvětlovala, že s největší pravděpodobností nejsou pravé. Druhým místem, kde jsme strávily celé odpoledne, byl Parque de la Costa, zábavní park, který měl být napodobeninou floridského Disneylandu, ale nějak to nevyšlo. Pokud by měl někdo zájem o návštěvu Parque de la Costa, může si stejně tak zajít na Matějskou pouť, která je nejenže asi desetkrát větší, ale také levnější.

Argentinské Benátky

Po setmění jsme vyrazili všichni společně na večeři a poté jsme se ještě stavili na trhu s rukodělnými výrobky, kde krásně hráli pouliční muzikanti a jak je v Argentině zvykem, okolo nich se srotila skupina osob, které na jejich hudbu tančily. Mí spolužáci samozřejmě nemohli chybět a já jsem si zatím pořídila záznam toho, jak tancují. Tak jsme zakončili poslední den našeho výletu a nezbývalo nám než nasednout do autobusu směrem do našeho usedlejšího, klidnějšího, ale stejně úžasného San Juanu...