Buenos Aires 1, Paříž Jižní Ameriky - Argentina #10

Ahoj,

dnes na chvíli opustíme poklidné San Juan a jeho ohromující hory. Je čas zamířit do tepající metropole Jižní Ameriky, města stylových kaváren, nejlepší pizzy, svůdného tanga i zašlé slávy, domova těch největších zbohatlíků i chudáků, místa, o kterém se říká, že nikdy nespí... Dámy a pánové, čeká nás Paříž Jižní Ameriky. Čeká nás Buenos Aires...

Náměstí republiky

Pravda je, že hlavní město nikdy nebylo to, co jsem si přála z Argentiny poznat nejvíce. Buenos Aires má ale nějakou sílu, kterou člověka přivábí a okouzlí, jakousi směsicí evropské kultury, svobodného jihoamerického ducha a nevyčerpatelné energie. Kdysi bylo Buenos Aires tím prvním, co viděli Evropané, kteří se do Jižní Ameriky rozhodli vydat za lepším životem, a ať už poté vyrazili kamkoli, zanechali po sobě v metropoli nesmazatelnou stopu. Navzdory moderním budovám a japonským turistům, jako by Buenos Aires zůstalo v padesátých letech se svými stárnoucími secesními domy, novinami připravenými spolu s croissanty v restauracích na snídani a Argentinkami v pastelových kostýmcích. Stačí se ale podívat na náměstí před Casa Rosada, obklopené bariérami proti demonstrantům, nebo z centra zabloudit do úzkých uliček, plných vymlácených oken a podvyživených pouličních psů, aby mi bylo jasné, že v poválečné Paříži opravdu nejsme...

Jedna z ikon města, obelisk na hlavním náměstí.

Byla bych hloupá, kdybych odmítla možnost jet do Buenos Aires na školní výlet. Koneckonců je to město, které je ve světě ikonou celé Argentiny a všichni místní jsou na něj doopravdy hrdí. Přesto o něm obyvatelé San Juan, zvyklí na své poklidné tempo a relativní bezpečí, nemají zrovna nejlepší mínění. Slyšela jsem od nich spoustu historek o demonstracích a krádežích, dokonce i nejednu radu typu "Nenosit v Buenos Aires culík!", jedné dívce z mé školy totiž jednou v hlavním městě na ulici ustřihli všechny vlasy v culíku na paruky. Můžu ale klidně prohlásit, že za celou tu dobu jsem neměla žádný důvod ke strachu, jedinou známkou zločinu byli takoví ti očividní zloději, kterých je ale spousta i v San Juan, a kteří vám nic neudělají, pokud si zrovna neodložíte mobil na stůl nebo nepověsíte foťák před opěradlo židle...

Teď už se ale pojďme podívat, co jsem během výletu viděla a zažila já. Jako první jsme měli krátkou zastávku v Lujánu, menším městě poblíž Buenos Aires, kde stojí slavná katedrála. Byli jsme tam jenom na skok, jelikož se všichni učitelé a žáci chtěli pomodlit, což mě vždycky trochu přivede rozpaků, tak jsem si zatím obešla katedrálu a pořídila si nějaké fotky. Musím říct, že katedrála je krásná, ale však to znáte, když my máme toho Víta... Rozhodně to ale byla zajímavá zastávka před samotnou metropolí. Cesta do jejího samého srdce ještě ale trvala alespoň hodinu, jelikož proplétat se uličkami i ulicemi Buenos Aires není a asi ani nebude nikdy nic snadného. Díky tomu jsme ale měli příležitost vidět nejrůznější tváře města, od rozpadajícího se slumu na pokraji města, až po ultramoderní čtvrť na pobřeží moře...

Lujánská katedrála

Poté, co jsem se úspěšně probojovali až k místu zvanému Villa Ocampu, vydali jsme se ho navštívit. První, co nás doopravdy překvapilo, a to i ty, co už Buenos Aires navštívili, bylo množství moskytů, kteří se v okolí vyskytovali. Měli jsme smůlu, že zrovna v době naší návštěvy, přinesl vítr z jihu velké množství komárů, ale to jsme ještě netušili, že se musíme připravit na moskyty, pro které džíny ani bunda nejsou žádná překážka a budou vás štípat třeba do obličeje. Takže naše návštěva domova slavné argentinské spisovatelky skončila spíše jako zběsilý pokus o únik před hejny komárů, přes které skoro nebylo vidět na cestu...

Villa Ocampu

Z návštěvy Villy Ocampu jsme zamířili rovnou na oběd do jedné z místních taveren, kde nám připravili milanesu, což je něco jako český řízek, akorát z hovězího, a jí se tu zkrátka pořád. Upřímně musím říct, že milanesa je jediné jídlo, které mi tady doopravdy nechutná, asi proto že strouhanka, ve které je maso obalené, je zvláštně kyselá. Po obědě nás čekala věc, ze které jsem nebyla zprvu až tak nadšená, hlavně proto, že stejná věc je i v Česku, totiž Cirque du Soleil, ale nakonec jsme si to opravdu užili. Navíc se show jmenovala Septimo día podle nejslavnější písničky velmi známé argentinské kapely, jejíž frontman nedávno zemřel, takže šlo o velmi citlivé téma a většina lidí celou show probrečela...

Cirque du soleil

První díl o naší návštěvě Buenos Aires je trošku kratší a zakončím ho opět vyprávěním o jídle, tentokrát ovšem o mnoho chutnějším než je milanesa, totiž pizzou. Já vím, že Italové jsou na svou pizzu velmi hrdí, ale kdo si myslí, že jí mají nejlepší, asi nikdy neochutnal tu argentinskou. Vzhledem k tomu, že předci více než padesáti procent obyvatel této země, pocházeli z Itálie, je nejen jejich pizza, ale i těstoviny a zmrzlina doopravdy vynikající. I v San Juan je pizza něco opravdu skvělého, ale s tou z Buenos Aires se opravdu nedá srovnat. Zapomeňte na všech pět set druhů pizzy, které vám v Česku nabídnou a pochutnejte si na té nejobyčejnější a zároveň i nejlepší argentinské pizze, skládající se z těsta, které je zároveň vláčné a křupavé a stejně tlusté vrstvy lahodného sýra. A právě takovou pizzu vám nabídnou v ulicích Buenos Aires. Pro dnešek je to tedy vše a snad brzy se společně podíváme na nejvýznamnější památky města, zatančíme si tango v proslulé čtvrti La Boca a zajdeme na plavbu katamaránem do argentinských Benátek...

Ať žije argentinská pizza!!!