Ahoj,
konečně jsem se dostala k sepsání článku o našem asi nejhezčím, a nejzajímavějším výletu, který jsme během pobytu podnikli. Navzdory tomu, že všichni vychvalují Plitvická jezera a rozplývají se nad rybími pikniky, musím říct, že návštěva pohoří Velebit mě jednoduše uchvátila ze všeho nejvíce. Zaprvé konečně zmizely davy turistů, které dosud byly na každém kroku, a za druhé Velebit byl místem divokým s úzkými kamenitými stezičkami, které vedly mezi skalami, navozujícími pocit opravdového dobrodružství.
Velebit se táhne podél chorvatského pobřeží a jsou v něm dva národní parky - národní park Severní Velebit a národní park Paklenica, do kterého jsme vyrazili my. NP Paklenica sestává ze dvou kaňonů, Velké a Malé Paklenice. Naše kroky směřovaly do známější, navštěvovanější Velké Paklenice. Ta malá je špatně přístupná, ale naše paní průvodkyně vyprávěla, jak před lety vyrazili na trek do Malé Paklenice. Nemohla jsem se ubránit myšlenkám, že kdybych tu byla bez ní, mohla bych si do Malé Paklenice vyrazit také, ale bohužel jsem byla závislá na skupině.
 |
| Masiv pohoří Velebit na obzoru |
Velká Paklenica je také místem, kde se natáčel legendární Vinnetou. Když vstoupíte do kaňonu, máte rázem dojem, že jste se ocitli někde na divokém západě. Po cestě, na které nepotkáte žádné kiosky ani záchody, zkrátka jste to jen vy a příroda, objevíte častokrát před skálním útvarem ceduli s nápisem: Na tomto místě se natáčel Vinnetou. Později jsme navštívili i Starigrad, město na pobřeží, kde byli všichni herci ubytování.
Ještě v autobuse se nám paní průvodkyně svěřila s informací, že ve Velebitu žije rekordní počet jedovatých zmijí písečných, které už sama několikrát spatřila. Nejspíš to neměla dělat, jelikož jsem ve výsledku neustále sledovala kamenitou stezku, zda-li se po ní něco neplazí. Naštěstí jsme žádného hada nepotkali, ale musím uznat že kamenitý terén na horkém slunci se zdál pro zmije přímo ideální.
Velkou Paklenicí jsme od parkoviště vyrazili nahoru do kopců a vychutnávali si nádherné výhledy na skály nad námi. Kdo měl zájem, mohl vyrazit úzkou stezičkou směrem vzhůru a vyšplhat k jeskyni Manita Peč. Samozřejmě jsem se tam vydala, přestože v parném horku byla cesta vzhůru nezvykle náročná. Byla jsem ovšem odměněna nejen návštěvou překrásného jeskynního komplexu, ale také okouzlujícími výhledy na pohoří Velebit, kaňon pod námi i hornatý terén.
 |
| Kaňon Velká Paklenica |
S anglicky mluvícím průvodcem jsme navštívili jeskyně a tak trochu se nám zatočila hlava z toho teplotního šoku. Ale rozhodně to stálo za to. Potom už na nás čekalo jen strmé klesání od jeskyně a poté cesta kaňonem Velké Paklenice podél potoka. Zní to skoro jako nic, ale ve skutečnosti to bylo nádherné. Můžete to sami posoudit z fotek, kterých opět příkládám spoustu.
Mějte s krásně a cestujte!
 |
| Pohled vzhůru |
 |
| Cesta kaňonem |
 |
| Pomníček padlých horolezců |
 |
| Šplháme vzhůru. :) |
 |
| Vážně jsme ještě před chvílí byli tam dole? |
 |
| Přeci jenom jsme nějakého hada spatřili, ale bylo to jenom mláďátko. |
 |
| Velebit je impozantní ze všech stran. |
Já to říkám pořád, že lidi by měli do Chorvatska začít jezdit kvůli přírodě a poznávání země a rozhodně ne kvůli válení se u moře! :)
OdpovědětVymazatDiary of M
M.
.....ve Velké Paklenica že nejsou žádné kiosky a záchody, jen příroda a vy? A byla jste tam vůbec?
OdpovědětVymazatZpětně si uvědomuji, že tomu tak úplně nebylo. :) Ale rozhodně se to nedá srovnat s ostatními národními parky v Chorvatsku, které jsou doslova masová záležitost.
Vymazat