Vzhůru na Tres Marías

Ahoj,

dívám se zpátky a zjišťuji, že už jsem přes dva týdny nic nenapsala. A to mám přitom takových skvělých námětů ke psaní. Už pro vás chystám článek o místní škole, ještě ale potřebuji vyfotit nějaké fotky, aby to nebyla nuda, takže si na něj budete muset nějaký ten den počkat. Prozatím se vám ale chystám napsat něco o úžasném výletu, který jsme podnikli, totiž výletu na jednu z místních hor, na Tres Marías.

O tom, že půjdeme na Tres Marías, tu všichni mluvili už od mého příjezdu. Tres Marías se tyčí hned u nedaleké vodní přehrady, takže jsem také oblíbené místo viděla na vlastní oči. Jedno ale bylo jasné od začátku, musíme jít, až nebude takové strašné horko. Pořád jsem se těšila, kdy na to tedy konečně dojde, a proto když se jednoho dne zrušil náš výlet do Mendozy a hostitelská mamka zřejmě viděla, jak jsem zklamaná, navrhla, že bychom místo toho mohli jít na trek na Tres Marías. Samozřejmě jsem okamžitě souhlasila. :)

To jsou výhledy. :)

Jediným problémem bylo, že jsem vyrazili trochu pozdě. Správně to chce vyjít nejpozději v deset hodin, aby člověk nebyl během největších veder, která nastanou asi ve tři hodiny, na slunci. Bohužel, Argentinci si na brzké vstávání nijak zvlášť nepotrpí, a tak jsme nakonec dojeli k Tres Marías těsně po dvanácté hodině, což není nejlepší čas na to začít šplhat na horu, na které neroste jediný strom, který by vám poskytl trochu stínu. Ale byli jsme plní energie a natěšení a tak jsme směle začali stoupat po strmé stezce. Po nepříliš přátelském povrchu, totiž drolícím se kamení a prachu, jsme vylezli do druhé třetiny Tres Marías a přestože výhledy byly nádherné, učinili jsme snadné rozhodnutí. Až nahoru na Tres Marías dnes nepůjdeme, jelikož by nás to horko asi zabilo. Teploty se blížili k pětatřiceti stupňům ve stínu a na Tres Marías žádný stín není.

Takže jsme zvolili náhradní plán, z místa, ve kterém jsme se nacházeli se dalo sestoupit jinou cestou k vodní přehradě a dojít tak na pláže, ke kterým se nedá dostat jinak než přes Tres Marías. V tu chvíli jsem si ještě neuvědomovala, jak skvělé toto rozhodnutí bylo. První šlo pouze o nepříliš pohodlný sestup po kamenité stezce, ale ta se po chvíli změnila v nádherný kaňon z červenohnědých skal. Takových skal, které si vybavíte, když se řekne Arizona. Popisovat ale asi nemá cenu, to musíte vidět na fotkách.

Tres Marías

Nakonec jsme prošli celým kaňonem až na nepříliš rozlehlou plošinu u vodní přehrady a na malou plážičku, kterou jsme měli celou pro sebe. Sice jsme neměli plavky, ale to nám nebránilo, abychom se vykoupali ( v oblečení. :)), jelikož bylo opravdu hodně velké horko. Po krátkém osvěžení jsme se rozhodli, že zpátky se vydáme jinou cestou, po úbočí hory a pobřeží přehrady a celou jí tak obejdeme. Asi v polovině cesty jsme ale narazili na menší problém, v přehradě je trochu víc vody, a tak v místě, kde bývají pláže, teď jsou asi tak dva metry vody. První jsme si mysleli, že budeme plavat, ale měli jsme batohy a já foťák, který tedy nejsem ochotná utopit ani za nic. A tak na radu jednoho milého pána jsme se vrátili o kus zpět a chtěli přešplhat pár skal, jak nám řekl, na druhou stranu. Když jsem to místo uviděla, došlo mi, že tohle není žádná túra, ale horolezectví bez jištění. Říkala jsem si, že možná přeci jenom raději utopím ten foťák. Mužská část naší výpravy se ale rozhodla, že to zkusí a ve výšce dvou metrů se pod ní ulomil metrový kus skály. Bylo jasno, tudy cesta nevede.

Nakonec jsme cestu přeci jenom našli přes jeden z hřebenů. :) Vrátili jsme se hlavně pořádně přehřátí, ale nadšení. Teď už nechám psání a dám vám sem fotky, abyste se mohli taky trochu pokochat, jelikož to byla zkrátka nádhera. A pokud můžete někam vyrazit, kamkoli, vyrazte!!!