Kolem světa jaro 2016 - I. část

Trvalo mi hrozně dlouho, než jsem se odhodlala tenhle článek napsat, ale vždycky když jsem si k tomu sedla, mě napadaly jen samé superlativy, ale žádná kloudná věta. Myslím, že jsem to musela nechat chvíli odležet. Pokud někdo četl můj druhý blog, tak si tam mohl přečíst článek z minulého Kolem světa (odkaz), které mě úplně nadchlo a jakmile jsem zjistila, že se další koná už na jaře, musela jsem vyrazit.

Pokud by někdo nevěděl, co vlastně Kolem světa (odkaz na stránky) je, tak začnu tím. Kolem světa je největší cestovatelský festival, který se koná dvakrát za rok v Praze a jeho kratší verze ještě třeba v Budějovicích nebo v Plzni. Během celého víkendu mají návštěvníci možnost shlédnout spoustu přednášek od různých cestovatelů, ale i známých osobností nebo třeba blogerů, kteří mluví o svých zážitcích z cest. S festivalem je spjata i malá výstava a pár stánků, ale nic velkého nečekejte. Zároveň si zde můžete dát jídlo z různých koutů světa a nabídka je tu opravdu pestrá.

Mimochodem po celý den zde jsou ukázky cizokrajných tanců spojené s nějakou přednáškou. Sice si stojím za tím, že balijský tanec z minulého ročníku nic nepřekoná, ale i ty letošní byly skvělé. :)

Indonésie - tropický ráj - zdroj: http://kolemsveta.cz

Tentokrát jsem neváhala a koupila si dvoudenní vstupenku. Mrzí mě, že tu nemůžu napsat dopodrobna o všech přednáškách, která jsem navštívila, ale obávám, že to by byl tento článek neúnosně dlouhý. Tak to zkusím alespoň nějak shrnout. Jako první jsem vyrazila na přednášku o Indonésii od, jak sama o sobě říká, "indonéské Češky, české Indonésanky", Yit Kampak. Během studia odjela na pár měsíců do Indonésie a ta se jí stala druhým domovem. Tato zajímavá žena mi ukázala kouzlo země, která mě nikdy nelákala tolik jako ostatní a její příběh byl rozhodně inspirativní. Šla si za svým srdcem. . .

 

Írán není arabská země - zdroj: http://kolemsveta.cz

Po skončení této přednášky, jsem byla opravdu nerozhodná. Je totiž opravdu těžké vybrat si jedinou přednášku z pěti, které probíhají současně. Nakonec jsem zavítala na přednášku Írán není arabská země, na které přednášel Vladimír Váchal. Ukázalo se, že opravdu záleží na tom, kdo přednáší a jak přednáší, protože tenhle člověk dokázal udržet sto procentní pozornost v sále celou hodinu. Proto, pokud vás zajímají muslimské země, určitě na jeho přednášku zajděte, slyšela jsem, že stejné promítání bude mít někdy teď v městské knihovně. Vždycky jsem pokukovala po Íránu a Afghánistánu, ty dvě země mě fascinovaly. Je mi jasné, že do Afghánistánu se nikdy nepodívám (na to nemám dost odvahy), ale ten Írán na přednášce nevypadal tak hrozně. Vlastně nevypadal vůbec hrozně. Samozřejmě že to, co někdo říká, nemusí být vždycky pravda, ale proč to nezkusit? O tom cestování koneckonců je, ne? Alespoň pro mě. Chci zkusit něco nového, chci vidět něco, co ještě tolik lidí nevidělo. A tak jsem si na svou mapu umístila puntík do Íránu, přestože z toho mojí mamku nejspíš trefí. Tak uvidíme, třeba jednou vyrazím tím směrem . . .

Další na programu byla Argentina: Jak chutná české vlastenectví od reportéra a cestovatele Jakuba Freiwalda. Jelikož Argentina je moje naprosto top země, kam se chci podívat, nemohla jsem na tuto přednášku nejít. A opravdu se mi líbila, i když vždycky je lepší jít na přednášku o něčem, co nemáte tak nastudované (jako já Argentinu) a dozvíte se spoustu nových informací. Jakub Freiwald nás vzal na výpravu za potomky českých imigrantů do Argentiny, což mě inspirovalo k mnoha novým místům, které bych jednoho dne chtěla navštívit a tyto lidi poznat.

Příběhy kanadských hor - Zdroj: http://kolemsveta.cz

V polovině dne, ještě před Argentinou, jsem zašla na něco k jídlu. Během dne toho na festivalu sním opravdu spoustu, jelikož chci postupně ochutnat úplně všechno. Z toho nejlepšího bych vyzdvihla třeba indonéské masové taštičky nebo thajský papájový salát. A jelikož jsem byla na festivalu sama a u většiny stolů už někdo seděl, přisedla jsem si ke dvěma holkám, které byly na festivalu spolu. Ukázalo se, že už toho dost procestovaly, a tak jsme si povídaly. Na konec se ukázalo, že jedna z nich je na festivalu proto, že tam přednáší. . . Řekla mi, ať se zajdu podívat na její přednášku Příběhy kanadských hor. Až mnohem později na přednášce mi došlo, že je mi povědomá ze svého blogu v angličtině, na který jsem párkrát zavítala. Mluvím o Dreaming and Wandering, který píše Dominika Gebarovská. Na přednášku jsem samozřejmě šla a rozhodně nezklamala. :)

Byla jsem v pokušení poté zůstat na festivalu ještě na poslední blok přednášek, ale bydlím na druhé straně Prahy, tak jsem si říkala, že bych měla vyrazit směrem domů. Navíc se mi v hlavě pořád ozývala ta báječná myšlenka: "Vždyť jdeš zítra znovu". :) Ale o tom už vám napíšu příště. Přestože jsem se hodně rozepsala, bohužel jsem vám zdaleka nemohla přiblížit všechny přednášky, na kterých jsem byla, ale doufám, že vás moje nadšení třeba inspiruje a příště vyrazíte na Kolem světa taky.