Země sýru, čokolády a panenské přírody - Švýcarsko # 1



Hallo! Salut! Ciao! Bun di!

tak zní pozdrav v němčině, francouzštině, italštině a retrorománštině, čtyřech jazycích, kterými se mluví ve Švýcarsku. Já jsem během své cesty po této neuvěřitelně rozmanité zemi zaslechla jenom dva. Už jenom proto nemám právo tady psát o tom, že bych procestovala Švýcarsko, ale mohu vám alespoň poreferovat o malém soustě této báječné země, které jsem měla příležitost na své cestě ochutnat.

Ve Švýcarsku jsem v červnu 2014 strávila pouhý týden, který byl ale natolik plný skvělých zážitků, že jsem si z tohoto krátkého výletu odnesla touhu po cestování na celý život. Švýcarsko je země, která se skvěle hodi právě pro mě, jelikož jsem milovníkem nádherných scenérií, zurčících vodpádů a také výborného jídla.

Celou naši cestu jsme započali ještě v Německu, kde jsme si prohlédli Kostnici a místo, kde byl upálen mistr Jan Hus. Tím pádem jsme měli splněno poznávání míst důležitých pro českou historii a mohli jsme se pustit do něčeho méně učebnicového. Čekaly nás Rýnské vodopády. Vodopády mě vždycky fascinovaly a mám dojem, že ty Rýnské v té době byly ty největší, jaké jsem kdy viděla. Při pohledu z dalekého břehu se krásně vyjímaly na fotkách, ale to pravé nadšení přišlo až ve chvíli, kdy jsme si nasadili bezpečnostní vesty, nasedli do člunu a vypluli směrem k nim.

Ve chvíli, kdy se dostanete blízko k vodopádům, ohromí vás jejich majestátnost a síla, kterou vyzařují. (A to to nebyly Niagáry :))  Na kůži vám ulpívají kapičky zčeřené vody a člověk možná na chviličku dostane strach, že ho temná hlubina pohltí. Když plujete těsně podél vodopádů, je to zkrátka neuvěřitelný zážitek. Uprostřed Niagarských vodopádů se navíc nachází skála, která rozděluje vodopády na dvě poloviny. A právě u této skály se člunu podařilo přistát a my tak mohli vystoupat po příkrých schodech nad vodopády a sledovat je shora.

Je trochu paradoxem, že jeden z nejskvělejších zážitků jsme zažili již na počátku naší cesty, ale na druhou stranu se pro nás největší evropské vodopády staly vstupní branou do švýcarských Alp, malebných městeček i ustupujících ledovců.

Jelikož jsem do Švýcarska jela se skupinou, bohužel jsem neměla tolik příležitost vybrat si, kam bych chtěla a kam ne, ani jak dlouho bych na daném místě chtěla zůstat. Vrcholem této nevýhody bylo, když jsme dvě hodiny vyjížděly autobusem po křivolakých cestičkách do hor, abychom se podívali do místní sýrárny, kde stále používají staré alpské metody na výrobu kvalitního sýra. Nepřeháním, když prohlásím, že nás na půl hodiny vysadili z autobusu u krámku se sýry pro turisty. Zatímco ostatní vybírali sýry domů, já jsem procházela kolem a přemítala, kdy nám tedy ukážou onu slavnou výrobu sýra, ale dočkala jsem se pouze výhledu přes sklo na místnost, kde sýry zrají.

Toto zklamání ale bylo na této cestě tím posledním. Alespoň si to myslím. I když možná skvělé zážitky vypudily těch pár nepříjemných, které obvykle přijdou na každé cestě. Jelikož mám z krátké cesty po této úžasné zemi, opravdu spoustu zážitků, rozhodla jsem se je rozdělit do několika článků. Doufám tedy, že se spolu opět setkáme při tom dalším, ve kterém vyrazíme do hlavního města, za největším kravským zvonem a místní legendou.

Komentáře

  1. Vyzerá to skvelo. Do Švajčiarska som sa vždy chcela pozrieť, ale nikdy mi to nevyšlo.

    OdpovědětVymazat
  2. Wow, Švýcarsko je opravdu krásná země, musel to být fajn výlet :)

    Diary of M

    M.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat